Stručný přehled historie protetiky
3. tisíciletí př.n.l. – v hrobě u pyramid v Gíze nález dvou molárů vzájemně spojené zlatým drátem – doklad prvního mechanického zásahu v ústech
1550 př.n.l. – staroegyptský papyrus, který obsahuje recepty na prostředky k ústní hygieně
950 př.n.l. – nález etruské náhrady: náhrada řezáků telecími zuby, fixovaná zlatým páskem k sousedním zubům; Etruskům je přiřknut vynález můstků
460 – 377 př.n.l. – Hippokrates popisuje fixaci zlomených čelistí zlatým drátem
13. století – Marco Polo přináší zprávy, že si lidé v jihovýchodní Asii pokrývají zuby tenkými zlatými plíšky (pravděpodobně z okrasných důvodů)
Stomatologická protetika se rozvíjela ve starověku – anticky dokonalý člověk = doko-nalá postava včetně dokonalého chrupu. S nástupem křesťanství tento trend ze spo-lečnosti mizí - lidské tělo (samozřejmě včetně krásných zubů) je jen schránka důležitá pouze pro tento svět, mnohem důležitější je posmrtný život, dostat se do „království nebeského“; evropský středověk je proto také mimo jiné charakterizován závoji přes obličej u dam, brněním a helmicí u mužů-rytířů a podobně. Rozvoj stomatologické protetiky znovu pokračuje až od dob renesance (znovuobjevení ideálu antické krásy).
1593 – Ve Slezsku je ukazován sedmiletý chlapec, jemuž vlevo dole údajně vyrostl zlatý zub; po třech letech se zlatá korunka prokousala, čímž vyšlo najevo, že ji zhotovil zlatotepec a že nebyla ani dílem zázraku či ďábla, ani dílem vody obsahující zlaté soli, jak tehdy psaly učené spisy
kolem r. 1600 - Jacques Guilleman /žak gilmó/ je nespokojen se žloutnutím a silným zápachem protéz, které se zhotovovaly z hroších zubů, slonoviny a jim podobným materiálům (v pórech těchto materiálů se zachycovaly zbytky potravy, sliny, zbytky krve a jiné látky, které přijdou do úst, a v nich podléhaly rozkladu); navrhuje minerální pastu k výrobě umělých zubů – obsahovala mimo jiné bílý vosk, mastix, drcené korály a drcené perly (!)
17.století – Japonci pravděpodobně znali částečné protézy s dřevěnou bazí a zuby ze slonoviny nebo mramoru
1686 – práce Angličana Ch. Allena o transplantaci zubů
Pierre Dionys (1643 – 1718) používal do náhrad lidské zuby pacientů, kteří zemřeli na následky úrazu
1728 - Pierre Fouchard /fošár/ prvně podrobně popsal technologii výroby zubních náhrad (např. celkové náhrady na distálních koncích spojoval pružnými pery)
1756 – Phillipp Pfaff prvně popsal otisk pomocí pečetního vosku a odlil jej sádrou (1.otisk & první model situace); pacienta též nechal do vosku skousnout, aby zaznamenal okluzní vztah (1. registrace mezičelistních vztahů)
Lidské zuby, oproti jiným tehdy používaným materiálům k výrobě zubních náhrad, snášely přiměřené zacházení. Zubní lékaři tedy kupovali od pacientů vytržené zuby nebo na žádost lidí, kterým zuby chyběly, je trhali jiným pacientům – to bylo samozřejmě vázáno jak na kvalitu zubů, tak na souhlas „dárce“. Tuto možnost jak přijít k penězům využívalo nemálo chudých lidí. Největšími dodavateli však byla bitevní pole, stejně jako vykradači hrobů. Takto získané zuby se pak dostávaly k zubním lékařům, kteří však byli velice nároční na jejich kvalitu; cenné byly skupinky zubů z jedněch úst, nejcennější kompletní chrup. V prvních desetiletích 19. století se v Londýně lidské zuby dokonce vyskytovaly jako zboží na trhu.
1796 – začínají se používat spony jako kotevní prvky u snímatelných protéz
1805 – J.B.Gariot /garijo/ uvedl první artikulátor (spíš šarnýrový okludor)
1856 – Ch. Stent připravil kompoziční otiskovací hmotu
1858 – W.G.Bonwill píše práci o tzv. Bonwillově trojúhelníku a zabývá se vývojem odpovídajícího artikulátoru
1862 – Klare prohlašuje, že horní celková protéza drží adhezí a ne tlakem vzduchu
1864 – J.J.Schrott prvně provádí funkční otisk bezzubé čelisti
1875 – začínají se používat první zubní vrtačky, zpočátku na nožní pohon, později (po r.1890) i poháněné elektřinou; období vzniku a patentování mnoha dnes klasických korunek (Richmondova, fazetová, skeletová,…)
přelom století – S.W.Stockton továrně vyrábí ve Filadelfii porcelánové zuby (1/2 mil. ročně)
- zavádí se do praxe licí technika
1890 – práce anatoma von Spee o okluzní křivce
1897 - Ch.W.Stainton /stejntnt/ zavedl proplachovací můstek
1901 – Carl Christensen vysvětlil tzv. Christensenův fenomén a využil jej pro práci s individuálním artikulátorem
1908 – Alfred Gysi sestavil 1. artikulátor Simplex
1913 – první práce o souvislosti mezi tvarem zubů a tvaru obličeje
1925 – Dr. Poller ve Vídni prvně používá agarové otiskovací hmoty
1936 – 1. metylmetakrylátová plastická hmota pro baze snímatelných protéz „PALADON“ (firma Kulzer)
1937 – E.B.Kelly vyvinul zinkoxideugenolovou otiskovací hmotu
1938 - 1. metylmetakrylátová plastická hmota pro korunkové náhrady „PALAPONT“
1935–1940 – velký rozvoj licí techniky a vývoj formovacích hmot
1940 – první alginátové otiskovací hmoty
1949 – samovolně polymerující pryskyřice
50. léta – 1. měkké plastické hmoty; vývoj stomatologických kovů
60. léta – rozvoj keramických a kovokeramických náhrad; začíná mohutný rozvoj všech stomatologických materiálů, přístrojů, pomůcek, pracovních postupů apod., který trvá dodnes
