Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný  přehled  historie  protetiky

 

 

 

3. tisíciletí př.n.l. – v hrobě u pyramid v Gíze nález dvou molárů vzájemně spojené zlatým drátem – doklad prvního mechanického zásahu v ústech

 

1550 př.n.l. – staroegyptský papyrus, který obsahuje recepty na prostředky k ústní hygieně

 

950 př.n.l. – nález etruské náhrady: náhrada řezáků telecími zuby, fixovaná zlatým páskem k sousedním zubům; Etruskům je přiřknut vynález můstků

 

460 – 377 př.n.l. – Hippokrates popisuje fixaci zlomených čelistí zlatým drátem

 

13. století – Marco Polo přináší zprávy, že si lidé v jihovýchodní Asii pokrývají zuby tenkými zlatými plíšky (pravděpodobně z okrasných důvodů)

 

Stomatologická protetika se rozvíjela ve starověku – anticky dokonalý člověk = doko-nalá postava včetně dokonalého chrupu. S nástupem křesťanství tento trend ze spo-lečnosti mizí - lidské tělo (samozřejmě včetně krásných zubů) je jen schránka důležitá pouze pro tento svět, mnohem důležitější je posmrtný život, dostat se do „království nebeského“; evropský středověk je proto také mimo jiné charakterizován závoji přes obličej u dam, brněním a helmicí u mužů-rytířů a podobně. Rozvoj stomatologické protetiky znovu pokračuje až od dob renesance (znovuobjevení ideálu antické krásy).

 

 

1593 – Ve Slezsku je ukazován sedmiletý chlapec, jemuž vlevo dole údajně vyrostl zlatý zub; po třech letech se zlatá korunka prokousala, čímž vyšlo najevo, že ji zhotovil zlatotepec a že nebyla ani dílem zázraku či ďábla, ani dílem vody obsahující zlaté soli, jak tehdy psaly učené spisy

 

kolem r. 1600 - Jacques Guilleman /žak gilmó/ je nespokojen se žloutnutím a silným zápachem protéz, které se zhotovovaly z hroších zubů, slonoviny a jim podobným materiálům (v pórech těchto materiálů se zachycovaly zbytky potravy, sliny, zbytky krve a jiné látky, které přijdou do úst, a v nich podléhaly rozkladu); navrhuje minerální pastu k výrobě umělých zubů – obsahovala mimo jiné bílý vosk, mastix, drcené korály a drcené perly (!)

 

17.století – Japonci pravděpodobně znali částečné protézy s dřevěnou bazí a zuby ze slonoviny nebo mramoru

 

1686 – práce Angličana Ch. Allena o transplantaci zubů

 

Pierre Dionys (1643 – 1718) používal do náhrad lidské zuby pacientů, kteří zemřeli na následky úrazu

 

1728 - Pierre Fouchard /fošár/ prvně podrobně popsal technologii výroby zubních náhrad (např. celkové náhrady na distálních koncích spojoval pružnými pery)

 

1756 – Phillipp Pfaff prvně popsal otisk pomocí pečetního vosku a odlil jej sádrou (1.otisk & první model situace); pacienta též nechal do vosku skousnout, aby zaznamenal okluzní vztah (1. registrace mezičelistních vztahů)

 

 

Lidské zuby, oproti jiným tehdy používaným materiálům k výrobě zubních náhrad, snášely přiměřené zacházení. Zubní lékaři tedy kupovali od pacientů vytržené zuby nebo na žádost lidí, kterým zuby chyběly, je trhali jiným pacientům – to bylo samozřejmě vázáno jak na kvalitu zubů, tak na souhlas „dárce“. Tuto možnost jak přijít k penězům využívalo nemálo chudých lidí. Největšími dodavateli však byla bitevní pole, stejně jako vykradači hrobů. Takto získané zuby se pak dostávaly k zubním lékařům, kteří však byli velice nároční na jejich kvalitu; cenné byly skupinky zubů z jedněch úst, nejcennější kompletní chrup. V prvních desetiletích 19. století se v Londýně lidské zuby dokonce vyskytovaly jako zboží na trhu.

 

1796 – začínají se používat spony jako kotevní prvky u snímatelných protéz

 

1805 – J.B.Gariot /garijo/ uvedl první artikulátor (spíš šarnýrový okludor)

 

1856 – Ch. Stent připravil kompoziční otiskovací hmotu

 

1858 – W.G.Bonwill píše práci o tzv. Bonwillově trojúhelníku a zabývá se vývojem odpovídajícího artikulátoru

 

1862 – Klare prohlašuje, že horní celková protéza drží adhezí a ne tlakem vzduchu

 

1864 – J.J.Schrott prvně provádí funkční otisk bezzubé čelisti

 

1875 – začínají se používat první zubní vrtačky, zpočátku na nožní pohon, později (po r.1890) i poháněné elektřinou; období vzniku a patentování mnoha dnes klasických korunek (Richmondova, fazetová, skeletová,…)

 

přelom století – S.W.Stockton továrně vyrábí ve Filadelfii porcelánové zuby (1/2 mil. ročně)

                     - zavádí se do praxe licí technika

 

1890 – práce anatoma von Spee o okluzní křivce

 

1897 - Ch.W.Stainton /stejntnt/ zavedl proplachovací můstek

 

1901 – Carl Christensen vysvětlil tzv. Christensenův fenomén a využil jej pro práci s individuálním artikulátorem

 

1908 – Alfred Gysi sestavil 1. artikulátor Simplex

 

1913 – první práce o souvislosti mezi tvarem zubů a tvaru obličeje

 

1925 – Dr. Poller ve Vídni prvně používá agarové otiskovací hmoty

 

1936 – 1. metylmetakrylátová plastická hmota pro baze snímatelných protéz „PALADON“ (firma Kulzer)

 

1937 – E.B.Kelly vyvinul zinkoxideugenolovou otiskovací hmotu

 

1938 - 1. metylmetakrylátová plastická hmota pro korunkové náhrady „PALAPONT“

 

1935–1940 – velký rozvoj licí techniky a vývoj formovacích hmot

 

1940 – první alginátové otiskovací hmoty

 

1949 – samovolně polymerující pryskyřice

 

50. léta – 1. měkké plastické hmoty; vývoj stomatologických kovů

 

60. léta – rozvoj keramických a kovokeramických náhrad; začíná mohutný rozvoj všech stomatologických materiálů, přístrojů, pomůcek, pracovních postupů apod., který trvá dodnes