Jdi na obsah Jdi na menu
 


jajcajon.swf - 649.89 KB

Asklepion / Anews / 2007 / 22.01. – 28.01.2007 / Historie zubního lékařství

Historie zubního lékařství

Historie stomatologie je vzrušující. Připravili jsme pro vás malou procházku tisíciletími jejího vývoje.

Pravěcí zubaři
Nejstarší lidské pozůstatky z doby před 25 000 lety již dokumentují výskyt zubního kazu. První psaný dokument o ústních chorobách pak pochází z roku 5 000 před naším letopočtem. Vědci zjistili, že zubní lékařství je mnohem starší, než se dosud domnívali. Mezinárodnímu týmu antropologů se podařilo na pákistánském pohřebišti najít pozůstatky lidí, kterým pravěký zubař vyvrtal bolavé zuby pomocí „pazourkové vrtačky“ už před 7 500 až 9 000 lety. K práci byl podle expertů nejspíš využíván malý luk, s jehož pomocí se roztáčel pazourkový úlomek, který se přiložil na pacientův zub. Takové části pazourku se ve vykopávkách podařilo objevit.

Zubní červ
V dějinách stomatologie se často setkáváme s představou, že zubní kaz a následné bolesti zubů způsoboval červ. Představa o červu v zubu patří k nejstarším a nejdéle tradovaným. Zubní červ byl poprvé písemně doložen v lékařských textech starověké Mezopotámie asi kolem roku 1 800 př.n.l. a tato mylná představa přetrvala mnohde až do 18. století. Lidé se snažili bolesti zubu zbavit zaříkáváním červa nebo ho různými prostředky vyhnat – díry v zubech byly utěsňovány vložkami, zuby se vypalovaly žhavým drátem nebo byly vykuřovány.

Staré Řecko a Blízký východ
Jeden z největších lékařů v historii Hippokrates z Kosu přinesl nové poznatky i na poli stomatologie. Popřel mnoho mýtů z minulosti a na vědeckém podkladě objasnil řadu otázek. Také popsal problémy dětí související s prořezáváním zubů. Kromě řeckých lékařů se o péči o zdravý chrup zajímali především arabští lékaři. Jejich medicína v té době byla na vysoké úrovni. Úspěšně používali anestézii a vykonávali i velice složité operativní zákroky. Také kladli velký důraz na hygienu úst a vytvořili první „kartáčky“ a čistící ústní vody. Arabský lékař Abulcasis popsal podrobně extrakci zubu, léčbu vykloubení čelisti a další.

První zubní protézy
Etruskové v roce 700 př.n.l. připravili vysoce vyvinutou techniku zubní náhrady. Šperkaři zpracovávali zlaté tyčinky na jemné pásky o šířce 5 mm a síle asi 1 mm a do takto vzniklých držáků zapouštěli náhradní zuby, které upevňovali zlatými hřebíčky. Náhrady zubů brali Etruskové zejména ze zvířat a jejich velikost upravovali broušením. Zlaté páskové spojky sloužily i ke zpevnění uvolněného chrupu. Zubní náhrady vyráběné v tehdejší Itálii měly účel asi především kosmetický a reprezentativní (nalezené zubní přípravky se nacházely pouze na viditelných předních částech chrupu). Náhrady zubů upevněné proužkovými spojkami z ryzího zlata byly používány především u řezáků.

Temný středověk
Ve středověku měli možnost dentální léčby především bohatí. Pro odstranění zubního kazu byla dostupná zubní vrtačka, ovšem výplňový materiál byl velmi měkký a vydržel jen krátkou dobu. V roce 1427 Giovanni D´Arcoli popsal poprvé zlatou výplň. Jako první doporučoval pro ošetřování zubu užití zlaté fólie. Dokonce radil v případě nutnosti zub provrtat malým vrtákem, aby tepelná síla působila přímo na nemocné místo. V té době však tyto novinky příliš neovlivnily léčení zubů a i nadále se o chrup lidí starali především potulní vytrhávači zubů, kteří – v lepším případě – dokázali jen odstranit nemocný zub.

Stomatologická renesance
Období renesance přineslo do zubního lékařství nové světlo a tento obor se tak více zařazoval do studijní vědecké oblasti. Stomatologie však byla stále součástí chirurgie jako takové. Na začátku 18. století se začaly používat první zubní protézy ze slonoviny a kovu (zlato, stříbro), dostupné však pouze pro movité občany, neboť výrobní materiál byl velice drahý. Teprve daleko později, v souvislosti s objevem plastů a porcelánu se protézy stávaly dostupnějšími.
V roce 1699 francouzský král Ludvík XIV. poprvé medicínsky pojmenoval povolání zubního chirurga „chirurgien dentiste“. Francouzský chirurg Pierre Fauchard uveřejnil v roce 1728 dílo Le chirurgien dentiste, které dalo podnět ke vzniku stomatologie jako samostatného lékařského oboru. Britský chirurg John Hunter pak položil svými dvěma knihami v roce1771 a 1778 základ moderního zubního lékařství. Popsal anatomii čelistí a zubů a otevřel tak cestu vědeckému zubnímu lékařství.

Vývoj implantologie
Pokusy o náhradu ztracených zubů umělými nebo přirozenými (implantace, transplantace) sahají až do antiky. Teprve 19. století však technické možnosti tohoto postupu rozšířilo. Na základě špatných výsledků při pokusech o implantaci a replantaci přirozených zubů, které s sebou nesly velké nebezpečí přenosu nemocí, se zubní lékaři brzy začali zaměřovat na implantaci umělých zubů. V 90. letech 19.století se zasazovaly zuby vyrobené z vulkanizovaného kaučuku, porcelánu, slonoviny a zlata. Kovové objímky, dráty a šrouby měly imitovat zubní kořeny a fixovat implantát v čelisti.
V roce 1934 byla vyvinuta nová metoda implantace: pomocí šroubu z nikloželezité slitiny se podařilo upevnit porcelánovou korunku do čelisti. Cílem tohoto postupu bylo zlepšit stabilitu umělého zubu, jeho vhojení do kosti a trvalé ukotvení. V druhé polovině dvacátého století se postupně začaly zavádět implantáty z titanových slitin a jejich vývoj se stále zdokonaluje. Dnes je tato metoda i přes řadu úskalí všeobecně uznávána a řada pacientů se díky implantátům může opět chlubit „svými“ zuby.

MUDr. Petr Kulovaný

Stomatologie, stejně jako další obory medicíny, se na prahu 3. tisíciletí rozvíjí dříve nepředstavitelným tempem. Prakticky každý den jsou objevovány nové metody, postupy a materiály. Oddělení stomatologie v Asklepionu drží s moderní vědou krok především díky úzké spolupráci se stomatologickou klinikou 1. lékařské fakulty UK a VFN a s řadou tuzemských i světových stomatologických organizací. Díky tomu můžete mít jistotu, že v Asklepionu se vám za každých okolností dostane té nejlepší možné péče.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ilustrační foto

nahoru