vojevůdci - Eduard

svob. p. von Böhm-Ermolli

* 12. 2. 1856 Ancona (I) -

+ 9. 12. 1941 Opava

Generál jezdectva a velitel 2. rakousko-uherské armády za 1. světové války, rakousko-uherský polní maršál.

Za rakouské okupace italského přístavního města Ancona v r. 1856 se hejtmanu rakouských vojsk Jiřímu Böhmovi (1813 - 1893) a jeho manželce Josefině, dceři milánského stavitele Guiseppe Ermolliho, narodil po dvou dcerách, Sofii (x 3. 3. 1853) a Emilii (x 18. 6. 1854), první syn Eduard. Následnou válku Rakousko prohrálo, vojska z okupovaných italských území stáhlo a Böhmovi se přestěhovali do Opavy. Hlava rodiny Jiří Böhm, pocházející z rodiny domkaře-kostelníka v Kuníně, byl penzionován jako major a v r. 1885 povýšen do šlechtického stavu, přičemž příjmení Böhm mu bylo úředně nahrazeno predikátem "von Böhm-Ermolli" nejen pro něj, ale také pro jeho rodinu. V erbu měli vyobrazen znak města Opavy. Syn Eduard po obecné škole v Opavě a institutu pro kadety ve Svatém Hypolitu absolvoval v r. 1875 vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a již v r. 1884 se stal hejtmanem generálního štábu, v r. 1886 velitelem hulánského 3. pluku, od r. 1901 v hodnosti generálmajora velitelem 16. jezdecké brigády v Bratislavě, od r. 1911 v hodnosti generála jezdectva velitelem 1. armádního sboru v Krakově. Po vypuknutí 1. světové války byl jmenován velitelem 2. rakousko-uherské armády, která nejprve táhla proti Srbsku, pak byla stažena do Haliče, aby nakonec před postupujícími Rusy bránila Horní Slezsko. Z významnějších aktivit 2. armády byly akce na východní frontě: neúspěšná bitva u Zborova, dobytí východní Haliče a Bukoviny, obsazení Oděsy, okupace Ukrajiny. 2. rakousko-uherská armáda polního maršála Eduarda von Böhm-Ermolliho byla jedinou armádou, která v průběhu války nezměnila svého velitele.

Císařem byl Böhm-Ermollimu udělen 28. 7. 1917 vojenský řád Marie Terezie a současně byl jím povýšen do vyššího šlechtického stavu s udělením titulu svobodného pána. Stal se tím doživotním členem Panské komory ve Vídni, nevolené říšské rady. Vrcholem vojenské kariéry bylo jeho povýšení na polního maršála dne 31. 1. 1918. Po vzniku ČSR byl převzat do čsl. armády a penzionován. Léta odpočinku trávil jako starý mládenec v Opavě se svými sestrami Emilií a Marietou (x 12. 3. 1869) na dvou místech, nejprve na dnešní Lidické 19 a posléze na Rochowanského nám.( dnes Bezručově nám.) č. 1. Za 2. světové války mu 4. 12. 1940 propůjčil "čestné právo nosit maršálskou uniformu Wehrmachtu". Zemřel jako nejstarší rakousko-uherský maršál a byl mu vystrojen 15. 12. 1941 státní pohřeb.

PhDr. Josef Gebauer

Kedysi po zuby ozbrojený ,
teraz bezzubý odzbrojený...